Historie L.A.Bernkop

L. A. Bernkop
nejstarší český výrobce ohýbaného nábytku

autor: Vlastimil Vrtílek

Nad historickými sčítacími archy
Sčítání domů a obyvatel v letošním roce doprovázely diskuse i nářky nad možná zbytečnou byrokracií, která na nás občanech vždy v pravidelných intervalech stále něco požaduje. Pravdou ale je, že sčítání lidu zdaleka není jenom výmyslem současné administrativy, ale bylo tady i v minulém a předminulém století. Díky tomu, že i Rakousko-uherské mocnářství si potrpělo na přesné výkazy o svých obyvatelích a pečlivě je archívovalo, můžeme se dnes dosti podrobně seznámit například s počátky rozvoje průmyslu u nás.
Sčítací archy byly za starého Rakouska vypisovány ručně kurentem a jen ten, kdo je v tomto druhu písma zběhlý v nich může číst. Kurent, lidově řečeno psaný švabach, má abecedu jen vzdáleně podobnou latince a je opravdu obtížně luštitelný. My, historici amatéři, jsme proto uvítali, že od sčítání v roce 1890 jsou sčítací archy vyplňovány latinkou a protože tehdy úřednící ctili krasopis, není problém se do tehdejších údajů začíst.
Z kronik i vyprávění pamětníků
Z vyprávění mého dědy Antonína Vrtílka si pamatuji, že v historicky nedávné době zde v Hustopečích nad Bečvou žily rodiny Bernkopů, Konigů a konec konců i ta naše, Vrtílkova, které odtud přímo původně nepocházely, ale byly
ve své době nositeli vznikajícího průmyslu. I přes různé hospodářské krize zaměstnávaly desítky místních obyvatel.
V domě číslo 115, později v čísle 92 na náměstí žila rodina Bernkopova, pozdější majitelé firmy L. A. Bernkop, první české továrny na ohýbaný nábytek. U nich v domě bydlel a vyučil se Bohdan Konig, který od nich později převzal tkalcovnu a když se s rodinou přestěhoval do čísla popisného 117, bydlel s nimi jeho švagr Antonín Vrtílek, který později koupil od Bernkopů dům a sám začal podnikat ve výrobě valašských papučí, nábytku a dřevoprůmyslu. Nejstarším věkově i podnikatelsky byl však Ludvík Alois Bernkop.
Historické prvenství patří Hustopečím
L. A. Bernkop se narodil 15. srpna 1853 ve městě Brušperku ležícím na severu Moravy téměř uprostřed na spojnici mezi Studénkou a Frýdkem Místkem. Jeho dědeček Josef i otec Valentin byli pekaři. V té době byla pekařina velmi váženým řemeslem, v Brušperku jich kromě nich bylo ještě dalších pět. A když rodinné řemeslo začal provozovat i otcův bratr Florian, rozhodl se Valentin přestěhovat do Horní Bečvy. K zajímavostem bezesporu patří, že si vzal za manželku dceru brušperského mlynáře. Také jeho syn Ludvík A. Bernkop si později dobře vybere. Pojme za manželku Antonii, krásnou dceru erbovního fojta v Horní Bečvě. Fojt byl v té době správcem panství, nezřídka i mlynář a patřil k elitě tehdejší spolenosti. Rodina Bernkopů žije v Horní Bečvě, rozrůstá se o Ludvíkovy sourozence Vilemínu a Emila. Členem rodiny je i Josefa Bernkopová, která zde kolem roku1872 působí jako porodní bába. Ludvíkovi sourozenci jsou obchodníci a němým svědkem jejich úspěšnosti je v Horní Bečvě dosud stojící hotel Bernkop. Pro ambiciózního mladého Ludvíka s velkými plány se stává Horní Bečva příliš těsnou a stěhuje se do Hustopečí nad Bečvou, kde se mladý pár usazuje v čísle 155 a později se přestěhovává do na svou dobu okázalého domu na hustopečském náměstí číslo popisné 92 - dnešní pošta.
Zpočátku je L. A. Bernkop jedním ze šesti výrobců valašských papučí, kteří v Hustopečích zaměstnávali kolem roku 1890 na stovku lidí. Jeho papuče nesou ochrannou značku Bača. Současně však začíná od roku 1883 ve společnictví s Johanem Loblem vyrábět také ohýbaný nábytek. Splnil si tak svůj mladický sen, kvůli kterému se do Hustopeč přestěhoval a později se stává hlavní náplní jeho života.
V čísle 25 vzniká první výrobna, zpočátku produkující pouze žídle a drobný nábytek z ohýbaného dřeva. Využívá přitom služeb domácích vyplétačů “sitzů” a opěradel. V té době stály v čele podobných výroben a továren videňští a němečtí podnikatelé. Nejznámější byli bratři Thonetové, od počátku podporovaní habsburským dvorem a další výrobci, jakými byli například Kohn, Mundus, D. G. Fischel a jiní, kteří měli poblíž Hustopečí své filiálky. Proto si L. A. Bernkop tolik zakládal na tom, že je česká firma, dokonce i v záhlaví firemní pošty a v katalozích vždy uváděl: První česká továrna na ohýbaný nábytek L. A. Bernkop.
Brzy se stává uznávaným hustopečským občanem, je zvolen i městským radním a v letech 1898 až 1905 je historicky prvním zdejším starostou Sokola. Hustopeče nad Bečvou jsou místem narození jejich dětí, 29. 8. 1884 přišla na svět Antonie a 3. 8. 1889 syn Ludvík, který se v jinošském věku zapsal do kronik tím, že byl “jako pokrokář” zbit porubskými občany v roce 1905 při pálení hranice na sv. Cyrila a Metoděje. Jiným dokumentem je pohlednice psaná jisté Mařence Parmové, bydlící “Na růžku” ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Velké věci patří odvážným
I když L. A. Bernkop vlastnil také mechanickou přádelnu a vyráběl koňské houně a čistící bavlnu, jako perspektivní viděl výrobu nábytku ve velkých sériích. Bohužel se mu nepodařilo koupit v Hustopečích vhodné pozemky pro rozšíření výroby, a tak hledá v nejbližším okolí, hlavně u nádraží. Příležitost se naskytla v inzerátu města Frenštátu pod Radhoštěm, které nabízelo to, co potřeboval. Pozemky u nádraží v místě bývalé cihelny. A tak v roce 1906 otevírá u nádraží továrničku, v průběhu let ji rozšíří, součástí je i parní pila. Vyrábí židle různých tvarů, divany, fotely, ale i například sáňky. S Hustopečemi, kde tolik let žil a podnikal a kde se narodily jeho děti, se tedy rozloučil, svůj dům a další nemovitosti prodal začínajícímu podnikateli Antonínu Vrtílkovi, další nemovitosti včetně mechanické přádelny i značku Bača získal Bohdan Konig.
Ve Frenštátě pod Radhoštěm se ještě v roce 1908 na veřejných prostranstvích i v domácnostech svítilo petrolejovými lampami. Řada vynálezů, zejména zlepšující se kvalita žárovek, se postupně stávají díky své spolehlivosti a dostupnosti vhodnými pro masové využití. Na veřejné schůzi se občané Frenštátu vyslovili pro zavedení elektřiny ve městě. Obec pak vyjednávala s několika dodavateli. mimo jiné oslovila i firmu Křižík. Vyhodnocení nabídek dopadlo pro vlastnictví elektrárny městem nevýhodně. V té době, po dvou letech úspěšné výroby ve Frenštátě, se L. A. Bernkop rozhodl pro rozšíření továrny a uvažoval i o zavedení elektřiny do závodu. Nakonec se s městem dohodl, že postaví elektrárnu, ze které bude čerpat proud nejen pro svoji firmu, ale část energie bude odebírat také město. Podle
smlouvy nechal vybudovat na své náklady městské rozvody. Továrna na ohýbaný nábytek byla během roku 1909 rozšířena a na Vánoce téhož roku se ve městě poprvé rozsvítily žárovky. Od nového roku 1910 už svítily pravidelně.
Největší rána - smrt dítěte
Uprostřed této usilovné práce postihla rodinu L. A. Bernkopa tragédie. Dne 7. 8. 1909 zemřel na tyfus ve věku pouhých dvaceti let jeho jediný syn Ludvík. L. A. Bernkopovi bylo tehdy již 56 let a nadějný Ludvík měl být jeho pokračovatelem. V tomto těžkém období provdává dceru Antonii za tehdy dvaatřicetiletého Václava Přikryla, autorizovaného civilního geometra, pozdějšího inženýra, pocházejícího z Křižanovic na Vyškovsku. V té době se vyrábí nábytek převážně podle základních klasických vzorů, ale protože výrobců tohoto sortimentu je zejména na Moravě mnoho, snaží se získat zákazníky i mimo území Čech a Moravy. Zároveň postupně nastává výrazný odklon od klasických vzorů k typům často tvarovaným z hranatých profilů. V době průmyslové krize v roce 1912 byly zavřeny ve Frenštátě všechny textilky, firma L. A. Bernkopa však vyrábí dále, byť v omezeném provozu. Konec 1. světové války zastihuje Bernkopa jako člena obecního výboru. V prvních poválečných volbách v listopadu 1918 byl do Místního národního výboru i předsednictva akčního výboru zvolen ve svých čtyřiceti letech inženýr Václav Přikryl. Zdá se tedy, že rodinná tradice angažovat se ve věcech veřejných pokračuje i v osobě Bernkopova zetě.
Zasloužil se o město
Na veřejné schůzi občanů v březnu 1921, kdy se ve Frenštátě rozhodovalo o zavedení elektřiny do domácností, bylo odhlasováno změnit dodavatele proudu na ostravskou Moravskoslezskou elektrárnu. Později, po postavení transformační stanice, prodává L. A. Bernkop městu elektrickou rozvodnou síť. Kolem roku 1922 nastalo v mladé ČSR těžké hospodářské období, které se nevyhnulo ani nábytkářskému průmyslu, v nastalé krizi například výrobce
nábytku Thonet - Mundus zcela zastavil výrobu na dvacet týdnů. V té době firma L. A. Bernkop výrobu nezastavila, i když musela propouštět. Od dvacátých let minulého století firma Bernkop kromě sedacího nábytku a stolů vyrábí i nábytek čalouněný, tzv. americké kancelářské stoly a vybavení pro kina, divadla, kavárny, hotely. L. A. Bernkop, ve svých sedmdesáti letech, churavějící a s šedivými vlasy i vousy předává řízení své firmy zcela do rukou svého zetě Václava Přikryla. V obecních volbách roku 1927 je inženýr Přikryl, nyní již továrník firmy L. A. Bernkop, ve svých necelých padesáti letech zvolen do obecního zastupitelstva za národní demokraty. L. A. Bernkop umírá ve věku úctyhodných 77 let 14. 6. 1930 ve Frenštátě pod Radhoštěm. V kronice města je mu věnováno uznání: ”O Frenštát pod Radhoštěm se zasloužil hlavně tím, že vybudováním elektrárny poskytl městu elektrický proud na osvětlení...” V letech hospodářské krize, zejména od roku 1931, jak praví kroniky “povážlivě uvázla práce v Bernkopově továrně, místo dřívějších 300 dělníků pracuje už jen 60 dělníků, a to pouze tři dny v týdnu. Firmu totiž živil hlavně export, který v té době náhle ustal.” V únoru 1934 vypukl ničivý požár v hustopečské dřevovýrobě firmy Antonín Vrtílek. Inženýr Přikryl poskytuje A. Vrtílkovi starší stroje a nábytek pro znovuobnovení výroby. V listopadu téhož roku vzniká požár také u Bernkopů, škoda ve výši 8 tisíc je kryta pojištěním. Před začátkem 2. světové války, kdy byl podnik na vrcholu, má 322 zaměstnanců, z toho 300 dělníků a obchodní sklady s kancelářemi v Praze, Brně, Bratislavě a Ostravě. Pouze asi 20 procent výroby jde do tuzemska, zbývající část produkce je exportována, zejména na americké, australské a africké trhy. Firmě jsou uděleny patenty mj. na rozkládací pohovky a drobný speciální nábytek. Vyrábí zimní sportovní nářadí a ve spolupráci s architekty zařizuje také interiéry “na míru”. V roce 1936 zvládá podle kroniky poručík Ludvík Přikryl přípravné práce na ustavení Národní gardy ve Frenštátě pod Radhoštěm a téhož roku jednotka vzniká. Za okupace továrna dále v omezeném provozu vyrábí nábytek, export prakticky neexistuje, pracuje v ní kolem třiceti dělníků. Při incidentu se zákazníkem - německým důstojníkem, který si v továrně dne 9. 6. 1941 vybírá nábytek, je na jeho před továrnou stojícím motocyklu “zneuctěn” hákový kříž. Následuje dramatické zatčení dvaceti dělníků a jako další trest hrozí uzavření továrny. Ve vězení nakonec skončil jeden člověk, ostatní byli propuštěni na svobodu.
Na dlouhá desetiletí konec značky
Po skončení 2. světové války se ocitá inženýr Přikryl ve svých sedmašedesáti letech v zajišťovací vazbě. Dne 1. 8. 1945 je továrna L. A. Bernkop dána pod národní správu a jejím národním správcem je určen Josef Soukup. Dne 14. 9. 1945 dochází ke znárodnění továrny a posléze se stala jedním ze závodů firmy Thonet. Inženýr Václav Přikryl je o dva roky později, dne 22. 4. 1947, před lidovým soudem osvobozen. V roce 1954 se mění název sdružených závodů zahrnující bývalou továrnu L. A. Bernkop na národní podnik TON. V roce 1989 je založen státní podnik TON a po revoluci v roce 1989 dochází k tomu, v co již málokdo doufal, frenštátská továrna se vrací ke staré a ve světě známé značce L. A. Bernkop, pod kterou vyrábí špičkový nábytek až do dnešních dnů.

Zdroj:
Státní okresní archív Přerov
Státní okresní archív Nový Jičín
Kronika městyse Hustopeče nad Bečvou
Moravská vlastivěda
Jaromíra Šimoníková: Nábytek z Bystřice pod Hostýnem
(Zveřejnění možné pouze se souhlasem autora)

 

Design by bdsign.cz / 2008

Copyright L. A. Bernkop 1883, a. s.
Markova 929, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, Czech Republic
+420 556 832 242

bernkop@bernkop.cz